Dva snímky obrazovky z telefonu, oba se stejnou stížností: dívám se na to a ničemu nerozumím.
První byla historie. Každý řádek říkal „Ad-hoc run“ — stejná tři slova pro serenádu, výzkumný brífink a narozeninové video, pod třemi různými daty. Druhý byl dokončený běh: video serenády bylo na stejné úrovni jako obálka, druhá obálka, píseň a text — v pořadí, v jakém je stroj náhodně vytvořil.
Historie říká, co to bylo
Řádek nyní začíná názvem spuštěné šablony, přeloženým do vašeho jazyka, pod ním je krátký řádek vzatý z toho, co jste napsali — jméno, pro koho jste to dělali, název, téma. „Liliya“, ne „acoustic“.
Výběr tohoto řádku je jemnější, než se zdá. Většina toho, co formulář shromažďuje, jsou nastavení: tón, rozlišení, jazykový kód, délka. Výběr proto upřednostňuje pole, která mluví o osobě nebo tématu, a jinak se vrátí k první hodnotě, která tak vypadá — něčemu s mezerou uvnitř, nebo dostatečně dlouhému, aby to byla fráze. Klíče voleb, kódy, holá čísla, odkazy a celé odstavce se nikdy nepočítají. Pokud nic nesedí a běh neměl šablonu, řádek stále říká „Ad-hoc run“ — ale nyní jen tam, kde je to pravda.
Běh se otevírá výsledkem
Pokud běh vytvořil video, je to první, co vidíte, velké. Vše ostatní, co vytvořil — report, zdroje, ostatní obrázky, text písně, zbylý text — se sbalí pod jeden řádek „Také vytvořeno“ s počtem, na jedno klepnutí. Pokud video nebylo, report vede se svými zdroji a média i text se sbalí. Pokud nebyl ani report, média zůstávají tam, kde byla, a sbalí se jen text.
Nic nebylo odstraněno. Kroky, surová data a technické detaily si zachovávají vlastní rozbalitelné zobrazení, kde si je může přečíst každý, kdo chce. Jediný rozdíl je v tom, co obrazovka předpokládá, že je důvodem vaší návštěvy.
Stejná hierarchie existuje na telefonu i na webu, protože běh otevřený na dvou místech by neměl být dvěma různými obrazovkami.