Někdo strávil devět tahů snahou určit lék podle popisu. Třikrát asistent skutečně hledal. Šestkrát řekl, že hledá, a neudělal nic. Přerušovaně, což je ten nejhorší druh: nečte se to jako závada, čte se to jako lhaní.
Naším prvním instinktem byl prompt. Obvykle je. A byl špatně.
Nástroj tam byl celou dobu
Vyhledávání na webu bylo v každém z těch volání odesláno celé a tentýž model se stejným promptem ho v téže konverzaci opravdu zavolal. Zadržený nástroj nemůže selhávat přerušovaně.
Co se změnilo, byl rozpočet na uvažování. Pustit rodinu modelů do Auto znamenalo srazit jejich úsilí na minimum, aby zůstaly cenově únosné — a na cestě, kterou tyto modely jdou, se to nastavení uplatňovalo, ať o ně někdo požádal nebo ne. Takto sražený model nedokáže provést žádné volání nástroje. Dokáže o něm jen mluvit.
Stejný tvar, ještě dvakrát
Jakmile máte ten vzorec, začnete ho vidět všude. Požádejte o padesát rostoucích mincí s analýzou a tabulka přijde se šesti řádky: skutečný, otevíratelný soubor, který vypadá hotově, dokud si ho nepřečtete. Pokyn, podle kterého model pracoval, popisoval tvar souboru a nic neříkal o rozsahu, takže mu reprezentativní vzorek stačil.
A po vytvoření dokumentu přečetl mluvený asistent celou adresu ke stažení nahlas, znak po znaku, devadesát sekund. Neignoroval své pokyny: jeden říkal nikdy nečíst adresy nahlas, druhý ukázat odkaz. Na mluvené ploše ukázat znamená říct.
Pravidlo, které se pořád učíme znovu
Asistent, který vypráví o činnosti, již nedokáže provést, je horší než ten, který řekne, že to nedokáže. Všechny tři případy jsou opraveny ve vrstvě, která nepravdivé tvrzení umožnila, ne důraznějším prosbou.