Čerstvé „ahoj“ se vrátilo s odznakem modelu, který vůbec neumí volat funkce. Nic nevypadalo rozbitě — odpovídá dost dobře — ale ten tah a každý tah za ním běžel bez vyhledávání na webu, bez generování obrazu či videa, bez paměti a bez plátna. A když se někdo zeptal, proč neumí hledat, model tu mezeru vysvětlil jako své vlastní omezení.
To je nejhorší podoba, jakou může chyba směrování mít: všechno funguje, nic nespadne, a produkt se potichu stane menším, než je.
Řazení podle toho, co opravdu umí
Auto ohodnotí každý způsobilý model a vybere vítěze. Model bez jakéhokoli hodnocení nástrojů se bral jako „nehodnocený, ale nezakázaný“, což ho stavělo nad opravdu slabého volajícího. V abstrakci rozumné, tady špatně: nebyl slabý ve volání nástrojů, on je volat nedokázal.
Kandidáti se teď řadí podle toho, co skutečně dokážou zavolat. Jeden model, který nedokázal odpovědět ani na první otázku relace, je z výběru úplně pryč.
Říct modelu, kdo je
Druhá polovina je zvláštnější. Nic modelu nikdy neřeklo, jaký motor ho pohání. Představoval se tedy tak, jak se to naučil, a čtenáři z toho usoudili, že produkt a ten jediný motor jsou totéž — pak se jim ten motor nelíbil a odešli, aniž kdy objevili výběr.
Každý tah teď nese motor a poskytovatele jménem, kolik modelů je k dispozici, jestli vybralo Auto nebo vy, a kde se to mění. Na telefonu je navíc klepnutelný štítek nad polem zprávy a příkazy /model a /auto, které dřív šly do motoru jako placená zpráva.
Jeden klíč, jeden účet
Klíč, který jeden zákazník přidal pro svého vlastního poskytovatele, způsobil, že celý katalog toho poskytovatele vypadal dostupně pro všechny. Žádný klíč nikdy nikdo kromě majitele nepřečetl ani neodeslal — jenže Auto ty modely považovalo za zaplacené, jeden vybralo a tah zemřel všem ostatním. Dostupnost je teď omezená rozsahem toho, kdo se ptá.